Na koho rozhodně nemůžeme
zapomenout v naší florbalové rodince je dlouholetý trenér Lukáš Hlava, který působí v trenérské pozici skoro od počátku založení koberovské mládeže. Mimo to působí stále v klubu jako aktivní hráč TJ Sokol Koberovy. Ale více nám už prozradí on sám.
Ahoj Lukáši, předem ti děkuji za poskytnutý rozhovor. Co bys o sobě prozradil?
Ahoj jsem vyučeným elektrikářem, mám přítelkyni Anežku se kterou vychováváme dvě děti Nelu a Mikuláše.
Věnoval ses florbalu od malička nebo kdy tě zlákal děrovaný míček?
Florbalu jsem se od mala nevěnoval, měl jsem v oblibě jiný sport a to byl hokej. V té době byl hokej jediný sport, protože bylo Nagano a pak zlatý hattrick. Tak jsem tím i já byl zblázněný. Na děrovaný míček jsem přišel až díky sokolu. Tam jsem si poprvé vyzkoušel hrát florbal.
Florbal si hrál od počátku kariéry nebo si začínal jinde? Kde?
S florbalem jsem začal u nás v Chuchelně v sokolovně, poté chvíli Huntířově ale poté přišlo zásadní rozhodnutí, zda se věnovat hokeji nebo upřednostnit florbal. Nakonec jsem si vybral florbal a začal ho hrát v Jablonci nad Nisou.
Jak a kdy ses dostal k trénování? Stal ses trenérem až v Koberovech?
K trénování jsem se dostal náhodou až v Koberovech a pokud můžu podotknout můžeš za to právě ty, Tome a vůbec ti to nemám za zlé. (smích) Baví mě to a já ti děkuji dodnes, že jsi mi dal tu šanci. Pokud si to pamatuji přesně, tak trénuji po dobu osmi let.
Jak kloubíš rodinu, aktivní divizní hráčskou kariéru a trénování mládeže?
Rodině se snažím dát co nejvíc svého času, ale moje přítelkyně Anežka ví, že mám florbal velmi rád a tím mě moc pomáhá. Myslím tím, že mě dovolí jak trénovat tak hrát, cením si toho a moc. Florbalu věnuji hodně času, ale opět podotýkám, že rodina má přednost. Rodinku si snažím brát na každý zápas a jsem rád, že se mnou rádi jezdí. Mám radost, když moje děti vidí, jak hraju a tím i vědí, co miluji, kromě nich samozřejmě. (smích)
Jaké byly tvé nejvetší florbalové úspěchy a to jak v hráčské, tak trenérské kariéře?
Hráčské úspěchy mám jenom dva. Jeden je ještě za Jablonec, když jsme vyhráli juniorskou ligu, to jsem ještě hrál s Dominikem Reczaiem (dlouholetý současný hráč TJ Sokol Koberovy – pozn. redakce). Druhý úspěch už byl za tým Koberov, kdy se nám v mužích povedlo postoupit do Divize. Jako tým jsme si tento postup ohromně užili, včetně oslav a všem těm klukům, kteří se na tom jakkoliv podíleli děkuji.
Úspěch v trenérské kategorii? Úspěchem je to, že mohu vidět ty děti na zápasech a turnajích. A když vidím, že je ta hra baví, tak to je pro mě už úspěch. V paměti mám jeden turnaj, který bych zde rád vyzvedl. Bylo to v Semilech před pár lety, kdy naši děti získali medaili. Bylo krásné vidět, že hráči na hřišti opravdu nechali jak se říká vše a doslova ,,žrali“ palubovku. Tak to mě velmi zahřálo na srdíčku a ta medaile pro ně byla zasloužená.
Provozuješ kromě florbalu nějaký další sport aktivně nebo spíše rekreačně? Jaký?
Kromě florbalu jsem stále nezanevřel na hokej, ten si rád rekreačně zahraju a rád v něm působím na postu brankáře. Rád bych se hokeji věnoval více, ale florbal je pro mě na prvním místě a na hokej už hold nezbývá tolik času.
Seš v Koberovech spokojen? Co se ti tam líbí nejvíce?
Já jsem v Koberovech spokojený a nikdy už to nechci měnit. Máme tam skvělou partu a ta mě tam drží.
Čeho bys chtěl v životě dosáhnout? Jaký je tvůj sen?
Můj sen je vlastně už splněný a to, když vidím, že děcka nesedí doma, ale radši si přijdou zasportovat. Ale když se zamyslím, tak bych do budoucna rád dosáhnul toho, že bych chtěl v mužích A trénovat právě hráče, které jsme si od přípravky v Koberovech vypiplali.
Moc ti ještě jednou Hlavis děkuji za tvůj čas a popřeji ti mnoho zdaru jak v hráčské, tak i trenérské pozici.