I tuto sezónu bychom rádi pokračovali v trendu rozhovorů s důležitými osobnostmi koberovského florbalu. Dnes bych vám rád představil koberovského srdcaře Adama Buriánka.
Ahoj Fábo, na úvod bych rád zmínil, že veřejný vystupování není úplně můj šálek kávy, ale že seš to ty tak mi nic jiného nezbylo – víc se bojím tvých policejních praktik.
Začnu od konce. V práci se věnuji dopravnímu stavitelství, což je obor, který jsem současně vystudoval na VŠ. Se stejnou láskou jako ke stavařině se věnuji i florbalu a nějak to mezi sebou nerozlišuji. Zároveň podobné nasazení očekávám i od ostatních, což někdy může být velmi náročné. Ze strany rodiny musím poděkovat mojí Michaele, která je v tomhle ohledu vstřícná a cítím od ní podporu v plnění si mých pracovních a florbalových snů.
Ve florbale se pohybuji od 7 let. Ze začátku to bylo spíš o tom, abych vůbec nějak sportoval. Mamka měla hrůzu z toho, že jen sedím u počítače, a tak mě přihlásila na všestranné cvičení do Sokola v Huntířově. Na závěr jsme mimo jiné pinkali florbal. Pak mamka litovala, protože dalších 8 let se mnou musela trávit víkendy na florbale. O zápasech v obýváku a vymláceném nábytku nemluvě. Takže pár šedivejch vlasů na hlavě má určitě ze mě. Patří ji velký dík, že to vydržela, a i přes to všechno mě dál vedla ke sportu.
K florbalu v Koberovech jsem se dostal v roce 2013 přes Vaška Hartla, se kterým jsem se znal právě z Huntířova. V roce 2013 byl v Koberovech florbal na úpadku a Vašek už si s naší partou chodil v Brodě zahrát. Slovo dalo slovo, a nakonec jsme se dohodli, že s klukama všichni přejdeme do Koberov a oživíme tým, kde už fotříci neměli tolik času. Nakonec se povedlo propojit původní partu Koberov a tu naší mladší. V Koberovech to nikdy nebylo jenom o tom si pinknout flóčo, ale parta se udržuje i fungováním na kulturních akcích obce. Myslím si, že nejen mně, ale i ostatním Koberovy přirostly k srdci.
Trénovat jsem začal už na základce, kdy jsem vedl ranní kroužek florbalu společně s kamarádem Pepou Pelikánem.
V mužích trénuji přes 12 let. Z počátku to bylo veselé, trénovat někdy i o 15 let starší hráče. S příchodem Honzíka Kováře jsem se na pár let uklidil do pozice hrajícího asistenta a snažil jsem se čerpat od něj zkušenosti. V pohledu na florbal mě určitě ovlivnila i hráčská anabáze pod vedením „dědy“ Jardy Marxe a Stonka (Antonína Palatínuse) v Turnově. Stonkova pověstná florbalová kuchařka byla první zkušenost, jak se dá do větších detailů rozebrat obranný systém týmu a nastavit si určitá pravidla, která když dodržují, tak vše běží, jak na šachovnici.
Jsi právoplatným zakladatelem mládeže v Koberovech a není důležité odkud byla první myšlenka. Odchodil sis to se mnou od prvního rozdaného letáčku na základkách, přes první nábor a tréninky, které už jste s Míšou Fábou vedli sami. To je to podstatné a nemá cenu se pitvat v detailech. Jsem vděčný všem, kdo mají chuť se florbalu v Koberovech věnovat.
Obecně bych se rád vyhnul tomu, kdo má za co, jakej metál. Často jsem ve věcech jen tím hybatelem, kdy ve správný čas svolám lidi a díky tomu, se povede obecný myšlenky posunout dál. Každopádně je až neuvěřitelné, že 3 různé „konkurenční“ kluby dokážou najít společnou cestu a musím říct, že kolegy z Turnova a Semil vždy rád vidím.
Z projektu T.K.S. mám radost a vnímám ho jakou jedinou cestu, jak hráče i v rámci menších klubů dál rozvíjet a mít možnost hráčům nabídnout kvalitnější soutěže. Ale rozhodně spolupráce T.K.S. není jen o dorostu a juniorce. Pořádáme od mladších žáků nadstavbové tréninky, rozjel se i formát tréninku pro dívky.
V koberovském áčku aktuálně hraje 5 kluků, co „tékáeskem“ prošli, což považuju za velký úspěch. Určitě je znát, že mají zkušenosti z 1. ligy dorostu, a zároveň lepší nastavení a přístup k florbalu.
Poté, co si převzal mužský A tým Koberov od Ondry Brunclíka se ti podařilo hned v první sezóně postoupit do celostátní soutěže, prozraď nám recept?Potěšilo mě to, ale kluci by Regionálku asi odehráli i bez tréninku s ohledem na to je tato soutěž nastavena od Českého Florbalu.
Podle mě se dlouhodobě potvrzuje, že Regionální liga na Liberecku, není oproti Divizi skok o 1 výkonnostní level, ale spíš hned o 3 úrovně. Spojené kraje ve všech ostatních regionech dávají smysl. A jsou tu i další faktory – zápasy na hřišti o rozměrech 34×17 a 3 utkání za den – což jen prohlubuje ohromnou propast mezi divizním a regionálním florbalem v našem regionu. Vemte si, že i Praha hraje Regionální ligu spojenou se Středočeským krajem, a to si narovinu řekněme, že je tam daleko větší základna než v 2. nejmenším kraji republiky. Tenhle tah regionálního vedení lze asi nejlépe okomentovat pouze slovy klasika z okresního přeboru „Ludvo ty seš hlava.“
Když se vrátím k loňské sezoně, pojali jsme ji jako restart Áčka a snažili jsme se v týmu nastavit herní systém a řád, aby dávalo smysl i pro další sezony. Osobně jsem hlavně chtěl připravit vše tak, abychom měli prostor pro zapojení dalších odchovanců z mládeže do áčka, což se daří.
Přípravu jsme vzali z gruntu. Kondiční část začala již v květnu, ale zase jsme díky tomu už v červenci naplno byli na florbalce.
Vzhledem k již zmíněnému výkonnostnímu skoku mezi soutěžemi jsme potřebovali už během přípravy nasát zkušenosti s divizními soupeři. I proto jsme zvolili koncept celkem 10 přípravných duelů.
Všechno byli soupeři divizní úrovně a potěšilo mě, že jsme v utkáních výsledkově nijak nepropadli. V základní skupině Poháru ČF jsme měli i dva soupeře z Národní ligy, což byla určitě pro tým perfektní zkušenost. Přeci jen máme v týmu 6 juniorů a 3 hráče U20 a každá zkušenost s kvalitnějším florbalem je cenná.
Věřím, že návrat do Divize opět naláká fanoušky do Brodu. V neděli vyzveme od 17 hodin v malém derby Jablonec. Určitě přijďte včas. Na úvod proběhne malý ceremoniál, který byste si neměli nechat ujít. Zároveň se proslýchá, že dorazí i maminka nového kapitána, paní Kopáčková, kterou tímto srdečně zdravím.
Děkuji za rozhovor a v neděli se budu těšit na plný dům.
Děkujeme všem, kteří při nás stojí a pomáhají nám v naší sportovní cestě
