V dalším rozhovoru bychom vás rádi
seznámili s novou velmi zkušenou trenérkou, která se ,,upsala“ u nás v klubu a chce právě v Koberovech posunout hráče o další krůček výš. Dámy a pánové, trenérka starších žáků, Marcela Urbanová.
Ahoj Máco, předem ti děkuji za to, že si kývla na rozhovor. Pojďme tedy do toho:
Co bys nám o sobě mohla prozdradit na začátek?
Ahoj Tome, narodila jsem se a žila jsem v královském městě jménem Kadaň. Do školy jsem chodila na Střední odbornou školu služeb – obor – Obchodní akademie též v Kadani.
Když vyslovím slovo,, florbal,,. Co se ti vybaví a co pro tebe florbal znamená?
Týmový sport, který se hraje s plastovou hokejkou, míčkem a na vrcholové úrovni je hra velmi taktická a vyžaduje dobrou koordinaci, techniku a rychlé rozhodování. Florbal pro mě znamená x let života a také radost, adrenalin, zdravou soutěživost a občas i smutek. Na druhou stranu jsem díky florbalu získala mnoho přátel i nepřátel 🙂 a to mě baví. Díky florbalu rozvíjím své zkušenosti , dovednosti, vytrvalosti a učím se spolupráci.
Jak dlouho se florbalu věnuješ jako hráčka? Hraješ stále?
Florbal hraji od svých 16 let, aktivně naskakuji do své 20. sezóny v extralize. Jsem momentálně držitelka rekordu v počtu odehraných zápasů – 353 klání v základní části. Díky tomu jsem se stala historicky první florbalistkou s dvaceti sezonami v nejvyšší soutěži. Poprvé jsem se objevila v nejvyšší lize v roce 2001 v dresu Kadaně a bez čtyř let strávených v nižších soutěžích v ní působím dodnes. Starty i body jsem sbírala také v Ústí nad Labem, Elite Praha, Jičíně, Turnově, Mladé Boleslavi a především v Liberci, kde jsem načala svůj jedenáctý ročník.
Jak dlouho se florbalu věnuješ jako trenérka a co tě nejvíce na trénování baví?
Trénuji již 11 let. Obecně je pro mě jako pro trenéra ve florbalu skvělé sledovat, jak se hráči zlepšují – hlavně mladší hráči, kteří se rychle posouvají v technice a taktice. Může být také hodně naplňující, když tým zvládne těžkou situaci na hřišti, nebo když hráči spolupracují tak, že díky tomu skórují. A nejvíce mě naplňuje heslo : co bolí to sílí 🙂
Jaké byly tvé největší dosavadní úspěchy?
Tato otázka nejde moc popsat slovy, ale pro mě nezapomenutelný zážitek je a vždy bude titul mistra ČR v roce 2005. Kde jsem hrála za Crazy Girls Liberec. Toto vítězství je okamžik, který zůstane navždy v paměti. Ten pocit kdy veškerá dřina, odhodlání a týmová spolupráce byly opravdu důkazem, že všechen čas strávený tréninkem a překonáváním těžkosti měl smysl. Bylo to tak silné spojení mezi hráčky, trenéry a okolím na co opravdu nejde nikdy zapomenout. Přála bych každému toto zažít.
A ještě, když tak vzpomínám, velkým úspěchem pro mě jako hráčku byla účast v Poháru mistrů evropských zemí.
Co se týče trenérského úspěchu tak byla výborná prezentace na výběrech STARŠÍCH ŽÁKYŇ Ústeckého kraje v roce 2010 a určitě bych neměla zapomenout na Olympiádu dětí a mládeže v roce 2019, kde jsem působila u týmu mládeže jako trenér. Zbylé jsou úspěchy jsou už menší.
V roce 2018 jsi se dostala mezi nejlepší trenéři že všech sportů v České republice v anketě,, Díky Trenére,,. Jak sis toto ocenění zasloužila?
Dostat se mezi nejlepší trenéry v anketě Díky, trenére je úžasné uznání. To určitě svědčí o mé vášni pro florbal, obětavosti, a schopnosti vést a inspirovat svůj tým. Tato anketa oceňuje trenéry, kteří mají skutečný dopad na své svěřence – nejen na jejich sportovní výkony, ale i na osobní rozvoj a pozitivní vztah ke sportu obecně. Velké dík patří především rodičům z klubu TJ Turnov, kteří měli nápad a nominovali mě.
Je pravda, že jsi trénovala i republikové výběry?
Ano je to pravda – bylo to v roce 2010 v kategorii STARŠÍCH ŽÁKYŇ – Ústeckého kraje. Hráli jsme v Ostravě.
Před touto sezonou jsme se domluvili na spolupráci u nás to, co tě k tomu vedlo a co si od toho slibuješ do budoucna?
Již na letní přípravě vše fungovalo dle plánu a mé rozhodnutí bylo jednoznačné – ANO. Nová nabídka pro mě znamená spoustu nových příležitostí – ať už jde o budování týmové kultury, nastavování tréninkové filosofie, nebo práci s hráči na jejich individuálním rozvoji. Dále pak mít možnost ovlivnit směr klubu. A to je pro mě obrovskou motivací.
Jaké jsou tvoje cíle v Koberovech a jak se ti u nás zatím líbí?
V Koberovech mám cíl vybudovat silný a soudržný tým nejen ve starších žácích, ale také zlepšit technické dovednosti, fyzickou kondici hráčů, nebo posunout klub v soutěžích o příčku výš. Nejvíce se mi líbí týmová atmosféra, podmínky pro tréninky nebo třeba podpora vedení a rodičů. Což je pro mě základ a vše.
Každý máme své sny. Jaké sny máš do budoucna ty?
Snů mám více – jeden je určitě mimo florbal a nyní je pro mě TOP a to je závod v běhu na Mont Blanc. Ve florbale mám sen vidět po sobě dobře odvedenou práci ve prospěch klubu a vytrénovat nejlepší hráče, pomoci jim dosáhnout špičkové úrovně. Zbytek neprozradím….:)
Moc ti děkuji za rozhovor a přeji ti aby se cíle splnili.