I tuto sezónu bychom rádi pokračovali v trendu rozhovorů s důležitými osobnostmi koberovského florbalu. Dnes bych vám rád představil koberovského srdcaře Adama Buriánka.
Ahoj Adame, předem bych ti chtěl poděkovat za rozhovor a začnu tedy otázkou. Je o tobě známo, že florbal je pro tebe velmi důležitý? Jak to vše kloubíš s rodinou a také s prací? Prozraď nám jaké je tvoje současné zaměstnání a jaké máš vzdělání?
Ahoj Fábo, na úvod bych rád zmínil, že veřejný vystupování není úplně můj šálek kávy, ale že seš to ty tak mi nic jiného nezbylo – víc se bojím tvých policejních praktik.
Začnu od konce. V práci se věnuji dopravnímu stavitelství, což je obor, který jsem současně vystudoval na VŠ. Se stejnou láskou jako ke stavařině se věnuji i florbalu a nějak to mezi sebou nerozlišuji. Zároveň podobné nasazení očekávám i od ostatních, což někdy může být velmi náročné. Ze strany rodiny musím poděkovat mojí Michaele, která je v tomhle ohledu vstřícná a cítím od ní podporu v plnění si mých pracovních a florbalových snů.
Jak dlouho se pohybuješ ve florbalovém světě? Kdy a kde si s florbalem začal?
Ve florbale se pohybuji od 7 let. Ze začátku to bylo spíš o tom, abych vůbec nějak sportoval. Mamka měla hrůzu z toho, že jen sedím u počítače, a tak mě přihlásila na všestranné cvičení do Sokola v Huntířově. Na závěr jsme mimo jiné pinkali florbal. Pak mamka litovala, protože dalších 8 let se mnou musela trávit víkendy na florbale. O zápasech v obýváku a vymláceném nábytku nemluvě. Takže pár šedivejch vlasů na hlavě má určitě ze mě. Patří ji velký dík, že to vydržela, a i přes to všechno mě dál vedla ke sportu.
Jak ses dostal k týmu Florbal Koberovy? Od kdy v něm působíš a co tě vedlo v něm začít?
K florbalu v Koberovech jsem se dostal v roce 2013 přes Vaška Hartla, se kterým jsem se znal právě z Huntířova. V roce 2013 byl v Koberovech florbal na úpadku a Vašek už si s naší partou chodil v Brodě zahrát. Slovo dalo slovo, a nakonec jsme se dohodli, že s klukama všichni přejdeme do Koberov a oživíme tým, kde už fotříci neměli tolik času. Nakonec se povedlo propojit původní partu Koberov a tu naší mladší. V Koberovech to nikdy nebylo jenom o tom si pinknout flóčo, ale parta se udržuje i fungováním na kulturních akcích obce. Myslím si, že nejen mně, ale i ostatním Koberovy přirostly k srdci.
Co tě vedlo k myšlence začít florbal trénovat? Jaké máš zkušenosti nyní?
Trénovat jsem začal už na základce, kdy jsem vedl ranní kroužek florbalu společně s kamarádem Pepou Pelikánem.
V mužích trénuji přes 12 let. Z počátku to bylo veselé, trénovat někdy i o 15 let starší hráče. S příchodem Honzíka Kováře jsem se na pár let uklidil do pozice hrajícího asistenta a snažil jsem se čerpat od něj zkušenosti. V pohledu na florbal mě určitě ovlivnila i hráčská anabáze pod vedením „dědy“ Jardy Marxe a Stonka (Antonína Palatínuse) v Turnově. Stonkova pověstná florbalová kuchařka byla první zkušenost, jak se dá do větších detailů rozebrat obranný systém týmu a nastavit si určitá pravidla, která když dodržují, tak vše běží, jak na šachovnici.
Mnoho lidí si myslí, že myšlenka založení mládeže v Koberovech je mou myšlenkou. Zkus to uvést na pravou míru.
Jsi právoplatným zakladatelem mládeže v Koberovech a není důležité odkud byla první myšlenka. Odchodil sis to se mnou od prvního rozdaného letáčku na základkách, přes první nábor a tréninky, které už jste s Míšou Fábou vedli sami. To je to podstatné a nemá cenu se pitvat v detailech. Jsem vděčný všem, kdo mají chuť se florbalu v Koberovech věnovat.
Co říkáš na projekt T.K.S., u kterého si byl opět jako strůjce? Jak se ti líbí mladé naděje vycházející z tohoto projektu?
Obecně bych se rád vyhnul tomu, kdo má za co, jakej metál. Často jsem ve věcech jen tím hybatelem, kdy ve správný čas svolám lidi a díky tomu, se povede obecný myšlenky posunout dál. Každopádně je až neuvěřitelné, že 3 různé „konkurenční“ kluby dokážou najít společnou cestu a musím říct, že kolegy z Turnova a Semil vždy rád vidím.
Z projektu T.K.S. mám radost a vnímám ho jakou jedinou cestu, jak hráče i v rámci menších klubů dál rozvíjet a mít možnost hráčům nabídnout kvalitnější soutěže. Ale rozhodně spolupráce T.K.S. není jen o dorostu a juniorce. Pořádáme od mladších žáků nadstavbové tréninky, rozjel se i formát tréninku pro dívky.
V koberovském áčku aktuálně hraje 5 kluků, co „tékáeskem“ prošli, což považuju za velký úspěch. Určitě je znát, že mají zkušenosti z 1. ligy dorostu, a zároveň lepší nastavení a přístup k florbalu.
Poté, co si převzal mužský A tým Koberov od Ondry Brunclíka se ti podařilo hned v první sezóně postoupit do celostátní soutěže, prozraď nám recept?
Potěšilo mě to, ale kluci by Regionálku asi odehráli i bez tréninku s ohledem na to je tato soutěž nastavena od Českého Florbalu.
Podle mě se dlouhodobě potvrzuje, že Regionální liga na Liberecku, není oproti Divizi skok o 1 výkonnostní level, ale spíš hned o 3 úrovně. Spojené kraje ve všech ostatních regionech dávají smysl. A jsou tu i další faktory – zápasy na hřišti o rozměrech 34×17 a 3 utkání za den – což jen prohlubuje ohromnou propast mezi divizním a regionálním florbalem v našem regionu. Vemte si, že i Praha hraje Regionální ligu spojenou se Středočeským krajem, a to si narovinu řekněme, že je tam daleko větší základna než v 2. nejmenším kraji republiky. Tenhle tah regionálního vedení lze asi nejlépe okomentovat pouze slovy klasika z okresního přeboru „Ludvo ty seš hlava.“
Když se vrátím k loňské sezoně, pojali jsme ji jako restart Áčka a snažili jsme se v týmu nastavit herní systém a řád, aby dávalo smysl i pro další sezony. Osobně jsem hlavně chtěl připravit vše tak, abychom měli prostor pro zapojení dalších odchovanců z mládeže do áčka, což se daří.
Jak probíhala letní příprava na tuto sezónu a jak se těšíš na Divizi?
Přípravu jsme vzali z gruntu. Kondiční část začala již v květnu, ale zase jsme díky tomu už v červenci naplno byli na florbalce.
Vzhledem k již zmíněnému výkonnostnímu skoku mezi soutěžemi jsme potřebovali už během přípravy nasát zkušenosti s divizními soupeři. I proto jsme zvolili koncept celkem 10 přípravných duelů.
Všechno byli soupeři divizní úrovně a potěšilo mě, že jsme v utkáních výsledkově nijak nepropadli. V základní skupině Poháru ČF jsme měli i dva soupeře z Národní ligy, což byla určitě pro tým perfektní zkušenost. Přeci jen máme v týmu 6 juniorů a 3 hráče U20 a každá zkušenost s kvalitnějším florbalem je cenná.
Myslíš, že na vaše domácí utkání v Divizi bude ,,plný dům”? Kdy začínáte?
Věřím, že návrat do Divize opět naláká fanoušky do Brodu. V neděli vyzveme od 17 hodin v malém derby Jablonec. Určitě přijďte včas. Na úvod proběhne malý ceremoniál, který byste si neměli nechat ujít. Zároveň se proslýchá, že dorazí i maminka nového kapitána, paní Kopáčková, kterou tímto srdečně zdravím.
Děkuji za rozhovor a v neděli se budu těšit na plný dům.